Adéla Plátková
V červnovém čísle loňského roku jsme v Listech Prahy 1 zveřejnili výzvu: Nezisková organizace Sto skupin zakládá dětské skupiny po celé republice, aby doplnila chybějící místa ve školkách. Skupiny jsou společné pro české i ukrajinské děti a podporují zapojení ukrajinských dětí do českého prostředí. Navíc dávají rodičům příležitost najít si práci. Dětské skupiny mohou vznikat i v bytech nebo ve firmách. Za celým projektem stojí inovační studio Q Designers ve spolupráci s Nadací Terezy Maxové a partnery z řad firem. A jednou z těch, která se v pražském inovačním studiu Q Designers, kde nápad vznikl, dětskými skupinami zabývá, je Adéla Plátková, výzkumnice a maminka dvou malých dětí.
Jak jste si vybrala tuto práci?
Původní profesí jsem restaurátorka archeologických textilií. V průběhu mateřské dovolené jsem se ale rozhodla změnit povolání a namísto minulosti směřovat svoji energii tam, kde je to potřeba právě teď. Svůj sen si plním v inovačním studiu Q Designers, kde se podílím na projektech s pozitivním dopadem jako je právě Sto skupin.
Umístit děti ve školkách nebo v dětských skupinách je už dlouho docela velký celorepublikový problém, který se přílivem tisíců dětí z Ukrajiny ještě prohloubil. Vy se situaci snažíte zlepšit projektem, který jste oficiálně spustili v červnu po několika měsících příprav. V čem to celé spočívá?
Ano, válka na Ukrajině byla prvotním impulsem k založení neziskové organizace Sto skupin. V Q Designers jsme hledali cesty, jak dlouhodobě pomoci, a protože jsme inovační studio, začali jsme výzkumem a rozhovory. Narazili jsme na prohlubující se problém nedostatku předškolní péče. A protože založení školky může trvat i několik let, rozhodli jsme se pro dětské skupiny.
Zakládáme je po celé republice. Hledáme místa, kde jsou nejvíc potřeba. Celý proces začíná prohlídkou lokace. Podíváme se na prostory a zjistíme, zda jsou pro dětskou skupinu vhodné. Řešíme nejen formální věci, jako povolení od hasičů a hygieny, ale chceme, aby v blízkosti byl park nebo hřiště, aby si děti měly kam chodit hrát.
Když se nám lokace líbí a vyhovuje, čeká nás větší či menší rekonstrukce a nutné stavební úpravy. Ve stejnou chvíli začínáme hledat lokální tým budoucí skupiny. Ten vybíráme velmi pečlivě. Je pro nás důležité, kdo bude o děti pečovat a rozvíjet je.
Při rozjezdu a provozu skupiny jsme lokálnímu týmu oporou. Naše pedagožka a vedoucí skupin je pravidelně navštěvují. Pomáhají jim nastavit procesy a samotný provoz skupinek. Pro každou skupinu spustíme docházkový systém a webovou stránku a dál se staráme nejen o provozní věci, ale také o další vzdělávání chův a pedagogů.
Kolik lidí v tomhle týmu pracuje? To je přece velice komplexní, až obří práce, a někdo to také musí financovat, protože sama o sobě nenese zisk?
V kmenovém týmu Sto skupin je nás teď asi patnáct a stále rosteme. Navíc máme kolem sebe skvělou komunitu dobrovolníků. Bez nich by to nešlo. Jsou to lidi, kteří chtějí pomáhat a mohou nám věnovat pravidelně pár hodin týdně. Zapojují se do všech procesů od hledání lokací po marketing. Pomoc přichází i nárazově od různých firem. Na podzim nám zaměstnanci jedné pomohli s úklidem zahrady. Vyzbrojili jsme je křovinořezy a nářadím a společně jsme uklidili zahradu pro budoucí lesní školičku Jankova cesta. Tu budeme otevírat na jaře v Hloubětíně. S financováním nám pomáhají především naši partneři.
Možná bude dobré vysvětlit, jaké jsou hlavní rozdíly mezi klasickou školkou a dětskou skupinou.
Do dětských skupin přijímáme děti od jednoho roku. Většinou máme vedle sebe dvě skupiny – jednu pro děti od 1 roku do 3 let a druhou pro děti od 3 do 6 let. Státní školky mohou přijímat děti od 2 let, ale většinou je problém umístit i 3 a 4leté děti. Kapacita prostě nestačí. V klasické třídě mateřské školky bývá až 28 dětí na dvě paní učitelky. V našich skupinách máme 12 dětí a dvě pečující osoby. To je obrovský rozdíl. Při tak malém počtu dětí se jim můžeme individuálně věnovat. Sledujeme jejich potřeby, vývoj a reagujeme na ně nabízenými činnostmi.
Jaká je konkrétně vaše role v projektu Sto dětských skupin?
V posledních měsících to je především role výzkumníka. Věnovala jsem se výzkumu trendů v předškolním vzdělávání. Vedla jsem rozhovory s odborníky na vzdělávání, řediteli školek, pedagogy a rodiči. Zjišťovala jsem, co ve školkách a dětských skupinách funguje a co ne a jaké jsou potřeby dětí a rodičů. Na základě tohoto výzkumu nastavujeme standardy pro naše skupinky.
Všechny nemohou být stejné, o to se ani nesnažíme. Ale je pro nás důležité u všech udržet kvalitu a stejný přístup k péči a vzdělávání dětí. Hlavními pilíři našich skupin jsou respektující a vstřícná komunikace, budování pevných vztahů s dětmi i rodiči a individuální přístup k dětem.
Sama jste maminkou dvou malých dětí. Můžete si tak mnohé ověřovat ve vlastní praxi. Co je pro vás osobně nejdůležitější?
Pro mě jako pro mámu je nejdůležitější přístup k dětem a určitá lidskost. To, že cítí, že je „tety“ mají rády a že se ve skupince cítí v bezpečí. Jako velmi důležité vnímám to, že komunikujeme s dětmi vstřícně a s respektem. Podporujeme jejich vnitřní motivaci tím, že se vyhýbáme odměnám a trestům. Povídáme si s nimi o tom, co dělají, z čeho mají radost a co můžeme příště zkusit jinak. Děti se nebojí dělat chyby, vědí, že je to v pořádku a že se z nich mohou mnohé naučit. Jsme jim oporou, ale zároveň jim pomáháme, aby to dokázaly samy. Díky připravenému prostředí si mohou i malé děti třeba namazat samy svačinku nebo nalít pití. A jejich radost z toho, když se jim něco nového povede, je k nezaplacení.
Jaké máte první zkušenosti ze skupin, které už se vám podařilo rozběhnout? A budou brzy i v Praze, kde je nedostatek míst asi největší?
Od rodičů a dětí z prvních skupinek dostáváme pozitivní zpětnou vazbu. Vidíme, že naše práce má smysl. Pomáháme konkrétním rodinám. Ať už se maminky vrací postupně do práce nebo jen potřebují čas. V Praze teď otevíráme nové skupinky na třech místech – v lednu Little Sailors v Karlíně, Děti od Botiče na Vršovickém náměstí a na jaře lesní školku v Hloubětíně. Můžete se přijít podívat na dny otevřených dveří. Konají se 4. a 6. ledna Školička Děti od Botiče (Vršovické nám. 2, Praha 10) a Školička Little Sailors (Breitfeldova 13, Praha 8) 11., 13. a 16. ledna. Podrobnosti najdete na webu Sto skupin.
Zmínila jste také, že jste právě absolvovala pohovory s adeptkami na budoucí „chůvy“ tady v Praze. Máte dostatek kvalitních zájemců nebo naopak? A hlásili se i nějací muži?
Chůvy a pedagogy do našich skupinek pečlivě vybíráme. Máme dvoukolové výběrové řízení. Zájemců, tedy spíše zájemkyň, je v Praze poměrně dost. Prozatím se nám přihlásil pouze jeden muž. Nejde ale jen o to vybrat zkušenou chůvu nebo pedagoga. Je potřeba postavit celý tým tak, aby společně dobře fungoval po všech stránkách. Je to alchymie. Kolegyně, které týmy dětských skupin nabírají, mají můj velký obdiv za to, jak to zvládají.
Rozdíly ale nejsou asi jen mezi klasickou školkou a dětskou skupinou, budou asi i mezi různými skupinami z vašeho projektu navzájem?
Každá skupinka je jedinečná. Pro každou připravujeme koncept, ve kterém vycházíme z lokality, kde se nachází, a z personálního obsazení. Například karlínská skupinka Little Sailors sídlí v blízkosti bývalého Karlínského přístavu. Ve Vyškově budeme otevírat Veselé notičky vedle prodejny s hudebními nástroji. Některé skupinky jsou sportovněji zaměřené, jiné hudebně nebo třeba jazykově. Ve všech se ale snažíme o všestranný rozvoj dětí, aby měly možnost vyzkoušet si různé věci a poznat tak samy co je baví, své vášně a talenty.
Nesmíme zapomenout na ukrajinské maminky a děti, které by se ve vašich skupinách měly integrovat do českého prostředí. Jak se o nich dozvědí a jak se tam s ukrajinskými dětmi bude pracovat?
Volná místa pro ukrajinské děti nabízíme přímo na specializovaném portálu. Oslovujeme také místní ukrajinské komunity tam, kde skupiny otevíráme. V současné době pracuje naše kolegyně na překladu webových stránek do ukrajinštiny, aby pro ně byly informace ještě dostupnější. Začínáme spolupráci s Czechitas, aby naše maminky mohly rovnou naskočit na studium Digitální akademie, kde se mohou rekvalifikovat a stát se třeba datovou analytičkou. Děti poměrně rychle „nasávají“ nový jazyk a začleňují se. V případě potřeby jsme připraveni poskytnout dětem asistenta.
Je tu nový rok, a s ním lidé potřebují naději, že bude aspoň v něčem lepší než ten předchozí. Práce s dětmi je vždy nadějí v lepší budoucnost. Chcete za sebe a třeba i za kolegy, kteří na projektu Sto dětských skupin v Q Designers pracují, vyslat nějaký novoroční vzkaz?
Ráda bych popřála čtenářům krásný nový rok plný lásky, radosti a pohody. Rodičům přeji především, aby se jim v novém roce dařilo najít rovnováhu mezi prací a rodinou. Vím, že to není vždy snadné a věřím, že i díky Sto skupinám to půjde zase o kousek lépe. Dětem přeji nový rok plný objevů a dobrodružství.
Martina Fialková