Mezinárodní olympijský výbor, druhý zleva stojí Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, po jeho pravici sedí Pierre de Coubertin, 1896, foto Albert Meyer (cs.wikipedia.org).
Některá zaužívaná spojení jsou dobová, generační. Přicházejí jiné osobnosti a původní význam rčení setře čas. Kupříkladu dávní řidiči věděli, že když o nich někdo řekl, že jezdí jak Chiron, že jedou fakt hodně rychle. Ti mladší pak jezdili jako Fittipaldi, užívalo se i jako Lauda, dnes už asi neplatí ani jako Schumacher.
Podobně to má i Guth-Jarkovský, jehož jméno bývalo v době první republiky spojováno s noblesou, společenským chováním, etiketou a hlavně s hradním protokolem. Etiketa podle Jarkovského.
Těmto způsobům po válce nepřála doba, proto se pravidla protokolu dlouho nespojovala s nikým a jméno Gutha-Jarkovského pohltily dějiny. Pak se s etiketou objevil Ladislav Špaček, který snad je v širším povědomí dodnes.
Ovšem Guth-Jarkovský, od jehož úmrtí uplyne osmého ledna osmdesát let, vynikal i v jiných oborech než jen etiketa a společenské chování. On také učil, sportoval, psal, překládal. Řekněme, že ho lze směle zařadit mezi tzv. renesanční lidi. Nachodil tisíce kilometrů jako turista, až si vychodil titul předsedy Klubu českých i československých turistů a stál u zrodu časopisu Turista.
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský a Pierre de Coubertin
Působil jako vychovatel v knížecí rodině Schaumburg Lippe, se kterou projel celý svět. Svoje zkušenosti pak zúročil jako učitel jazyků na několika pražských gymnáziích, kupříkladu na gymnáziu Arabská či v Truhlářské, učil i na dívčí škole Minerva. Zajímavé je, že jeho hlavní předměty byly matematika a fyzika.
Byl členem Sokola a o sport se hodně zajímal. Vycestoval proto i na první novodobé olympijské hry do Athén, které ho naprosto okouzlily. Rozpohyboval tedy intenzivní činnost v duchu zapojení Čech do olympijského snažení, což se mu přes počáteční odpor ze strany Sokola, který této vizi moc nedůvěřoval, nakonec podařilo. Spolu s Josefem Rösslerem-Ořovským založil Český olympijský výbor, který dokázal zajistit účast českým sportovcům ještě v době, kdy byli součástí monarchie.
A jelikož neměl nikdy malé cíle, stal se nakonec i členem Mezinárodního olympijského výboru, kde bok po boku příteli Pierru de Coubertinovi pracoval na vytvoření Olympijské charty.
Narodil se jako Jiří Karel Guth, shodou okolnost také v lednu, roku 1861. Vyrůstal jako trochu nesmělý, slabý, koktavý chlapec s brýlemi, který si své místo na slunci musel vydobýt. A docela se mu to podařilo. Měl zálibu v neobvyklých přezdívkách, svou ženu Annu nazýval Trajda, synovi Gastonovi zase říkal Gága. Sám si změnil jméno na Jiří Stanislav Guth-Jarkovský.
V roce 1919 byl jmenován ceremoniářem prezidenta Masaryka, navzdory tomu, že ten o to moc nestál. Raději to měl lidovější, ale doba si žádala své, a tak se i Masaryk, který jinak Jarkovského moc nemusel, rozhodl využít jeho rad. Guth vyrazil pln energie do Francie, aby tam načerpal inspiraci z proslulého francouzského bontonu. Nakonec byl ze způsobů, které panovaly na versailleské konferenci, spíš zdrcen. Z hlediska etikety to podle něho byla nefalšovaná hrůza.
Krom protokolu, etikety, společenského chování a dalších věcí se zasloužil i o vznik řádu Bílého lva, který se propůjčuje dodnes. Nakonec ale musel rezignovat a Hrad opustit. Stopu tam ovšem zanechal nesmazatelnou. Když se s postupujícím věkem stáhl do ústraní z veřejného života, přestěhoval se do Náchoda, kde také jeho život v roce 1943 ukončila mozková mrtvice. Pochován je v Praze na Olšanech.
JN