Praha od Ládví, 1962
Dílo malířky, kreslířky a grafičky Kateřiny Černé (1937), rodačky z pražského Braníku, není příliš známé. O to víc překvapí a zapůsobí. V Museu Kampa, v sálech tzv. Konírny, je k vidění výběr z její tvorby 60. až 80. let, rozsahem dosud možná největší z autorčiných individuálních výstav.
Častou inspirací Kateřiny Černé byla Praha a město obecně. Již během studií na Akademii výtvarných umění u profesora Karla Součka se začala věnovat koláži a asambláži. Tak vznikla i její velkoformátová koláž Jaro v Paříži, kterou na sebe již ke konci studií upozornila, a která vyniká na výstavě i dnes. Výstavě dále vévodí její rozměrnější díla jako Naše Národní třída či Mánes, ale úspěšně se tu prosazují i menší formáty s jinými tématy. Ano, náměty obrazů Kateřiny Černé lze přirovnat k výjevům ze snů, které se ale místy prolínají se skutečností dne. Třeba toho, v němž autorka kráčí po nábřeží na tramvaj, nasedne do ní a po cestě z okna její zrak i mysl zaznamenávají dění na ulici, kolem tramvajových zastávek, na řece. Doma pak večer usedne a viděné a vnímané převede do dalšího obrazu s názvem Praha na trati tramvaje číslo 17. Na první pohled osobitý, jemný ženský styl, v němž malba přechází plynule do koláže či asambláže, autorce vydržel podnes. Z mnoha jejích obrazů, tak jako z autorčiny fotografie při vstupu do expozice, dýchne i starosvětský šarm. Oslovuje však také humorem a nadhledem obsaženým v tématech obrazů, originálními nápady i technikami. Například využitím staniolu, z nějž vytváří na některých obrazech jemné, stříbřité plochy, umocňující jemnost ostatních barev. Pracuje i s písmem v obrazech, také se sklíčky, korálky, dalšími drobnými předměty, s textilem (cyklus Panenky). Zajímavým doplňkem výstavy je i stará skříň, plná tajemství uloženého v nejrůznějších krabicích – doklady autorčiny celoživotní tvorby. Atmosféru ponoru do snivých dimenzí dotváří i umělecké video, představující její další drobné práce.
Naše Národní třída, 1971
Prostřednictvím videa se můžeme seznámit také s autorskými knihami Kateřiny Černé. Malých půvabných knížek zaplněných drobnými kresbami, krátkými texty s postřehy či záznamy každodenních událostí, posunutých fantazií do výtvarné podoby, vytvořila ke třem desítkám. Existují v jediném exempláři, případně vydané vlastním nákladem jako zvláštní tisk – bibliofilie. Názvy napovídají, že zde autorčina fantazie běží zcela volně, bez jakýchkoli korekcí a ohledů na oko čtenáře. O jejich vzniku autorka vyprávěla i v pořadu Českého rozhlasu: „Nejsou to ani knížky, spíš takové sešitky, odreagovávala jsem se tím od života.“ V sedmdesátých letech tak vznikly její Horrory pro školní družiny a Krvavé MDŽ. A později Politicko-erotické sny čtenářky Lidových novin nebo hra se zpěvy Od svítání do svítání neboli Srdce žije z naděje, a ne přítomností chudou nebo další s názvem Viděl jsi černošky?
Rodinný portrét, 1958
Kateřina Černá po dokončení studií na AVU nastoupila jako vychovatelka do školní družiny, Většinu života učila výtvarnou výchovu na základní umělecké škole. Její vlastní umělecká kariéra se odehrávala spíše nenápadně, po práci. Ta ji však inspirovala i k dalším výtvarným technikám (linoryt, malba na sklo aj.). Výstava upozorňuje na kuchařské recepty, nápaditě ztvárněné na umělecky vystříhaných papírových ubrouscích.
Kateřina Černá ilustrovala několik knih pro nakladatelství Albatros, v pozdním věku si ji našlo nakladatelství Bylo Nebylo, kde vyšly její autorské knížky. Autorčiny práce vlastní Národní galerie nebo Galerie Středočeského kraje. Přesto je současná výstava v Museu Kampa svým způsobem objevná. V současné, poněkud tísnivé době, přináší pohled do úlevného světa snění, který však nepostrádá esenci opravdového, bohatého, voňavého a barevného života. Nabízí ženskou něhu, ale i rozvernost a šarm.
Výstava Sny zaznamenané – Museum Kampa, do 12. 3. 2023
Martina Fialková