Letní slunovrat býval v některých fázích naší minulosti velkou lidovou slavností.
Víc se sice logicky slavil ten zimní, symbolicky totiž ukončoval temnou část roku, dny se začínají prodlužovat. A to je důvod k velké oslavě. Ten letní slunovrat je spíš důvodem k zastavení a zamyšlení. Délka dne vrcholí, delší už nebude. Pomalu se vše vrací a dny se začínají zkracovat.
Přesto se i tady slavilo. Vzdával se hold slunci, užívaly se ty nejdelší dny a nejkratší noci. Keltové pálili ohně, které my dnes máme už na konci dubna. Jako bychom se toho slunovratu nemohli dočkat. Těšíme se na léto.
A pokud se prý o slunovratu vykoupeme někde v přírodě, v rybníce či potoku, dodá nám to nejen energii, ale i sexuální sílu pro nadcházející letní období. Naši předkové to údajně měli vypozorované. Voda má velkou sílu, zejména ta studená. Sílu slunovratu v sobě mají i byliny.
A mě vždycky fascinovalo tvrzení, že když „Otec vlasti“ Karel IV., blahé paměti, zakládal katedrálu a další pamětihodnosti, tak dbal na to, aby v den slunovratu sluneční paprsek spojil Mosteckou věž s věží katedrály. Ověřit se mi to zatím nepovedlo, většinou kvůli davům turistů, tak mi nezbývá, než staré pověsti věřit. Karel dávným zvykům důvěřoval, slunovrat měl v úctě, takže se zdá být tato úvaha celkem logická. Slunovrat totiž vybízí k víře v přírodu a její síly. K radosti ze slunce a vody.
Ostatně, jako červen sám. Už z podstaty svého českého jména patří tento měsíc k nejhezčím v roce. Červenají se jahody i třešně. Jsou dlouhé dny a krátké noci. Kdysi se prý sbírali brouci červci, ze kterých se získávala červená barva na látky, a proto červen. No, to raději akceptuji to červenající se ovoce.
Červen má prostě svoji magii a kouzlo. Navíc se láme rok. Šest měsíců je pryč, jsme v polovině. Školáci jsou na konci, protože ve škole je všechno jinak. Jim rok končí. Ten školní a začínají prázdniny.
Prostě červen přináší změnu každému. Drobná potíž je zřejmě jenom v tempu. To naše bývá dost zběsilé, proto si mnohdy ani slunovrat nestačíme uvědomit. Změnami příroda nikdy nešetřila, přesto byl červen na atmosféru změn vždycky bohatší. Dnes už ho tak nevnímáme; je to spíš takový startovní blok pro blížící se dovolenkový maraton. V dávných časech byla otázka vnímání volna vyřešena aktuální potřebou. Cítíte únavu, odpočívejte.
Odpočívat, kdy mě napadne, asi úplně nepůjde, ale ctít některé zvyky a tradice by se mohlo stát užitečným. Přitom nemusí jít o nic velikého, o žádnou revoluci. Stačí se v rámci slunovratu zastavit a nadechnout. Rozhlédnout se kolem i zpět, vydechnout.
A zvolna vyrazit dál. Do druhé půle roku.
Jitka Neradová