Helena Hrušková-Slavíková
Mezi čtenáři Listů Prahy 1 jsou jistě ti, kteří chodili malovat a tvořit keramiku do „Hrušky“ na Janáčkově nábřeží nebo tam vodili své děti či vnoučata. Výtvarný spolek Hruška byl po více než 60 let spjat s výjimečnou osobností – akademickou malířkou Helenou Hruškovou-Slavíkovou, která nás na Velikonoční pondělí opustila, jen několik dní před 99. narozeninami.
Helena Slavíková vyrůstala v inspirativním prostředí – všichni v rodině malovali. Na studium Akademie výtvarného umění si musela počkat kvůli uzavření vysokých škol za války, a tak nejprve absolvovala Státní výtvarnou školu. Po studiích se provdala za spolužáka, sochaře Miloše Hrušku. Její dvě dcery také odmalička kreslily a malovaly, a když začaly chodit do školy, vedla tam výtvarný kroužek. To byl začátek její pedagogické kariéry, kterou dokázala skloubit se svou vlastní tvorbou. Nebylo dne, kdy by něco nenakreslila nebo nenamalovala. Proslavila se především svými akvarely, malovala však i oleje, dělala nádherné grafiky a keramiku.
Ze školního kroužku se brzy stal ateliér při smíchovském kulturním domě a posléze vznikl samostatný Výtvarný spolek Hruška. Helena Hrušková zde vyučovala, ještě když jí bylo přes 90 let. Řadu svých studentů připravila ke zkouškám na výtvarné školy, spolek se účastnil mnoha soutěží, uspořádal spoustu výstav, plenérů a dalších akcí. Svůj spolek jeho zakladatelka se zájmem sledovala až do konce života, kdy už vedení kurzů převzaly její vnučka a někdejší žákyně.
Helena Hrušková svým mimořádně kreativním a zároveň neokázalým přístupem k tvorbě i k životu ovlivnila celé generace svých žáků, ať už se v životě výtvarnému umění dál věnují nebo si je díky ní „jen“ zamilovali. Všichni na ni s láskou vzpomínáme.
Dagmar Hartmannová