(zdroj Museum Kampa)
Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Co vy, myslíte, že jste obrazem božím? Podle věty, která byla součástí římskokatolického církevního práva až do roku 1917, mnoho z vás možná není.
Přesněji řečeno mnohé z vás. „Ženy si musí zakrýt hlavu, protože nejsou obrazem božím.“ Tak zněla věta v Kodexu kanonického práva, a tak zní i název výstavy Aleny Foustkové v Museu Kampa, kterou lze navštívit až do 28. ledna. 2024.
V již pravidelném programu představujícím návštěvníkům Musea Kampa práce umělců, kteří strávili část života v emigraci, je letos vystavováno dílo umělkyně Aleny Foustkové. Ta emigrovala v roce 1984 do Rakouska a později do Kanady, kde strávila celých deset let. Momentálně žije v Černošicích u Prahy, vyučuje na vysoké škole a věnuje se výtvarné tvorbě. Výstava v sálu Musea Kampa známém jako Konírna nám nabízí práce umělkyně z posledního roku, které se všechny zabývají tématem postavení žen v církvi a ženským traumatem.
(zdroj Museum Kampa)
Alena Foustková hledá inspiraci ve svých osobních zkušenostech, ale věnuje se také kolektivnímu ženskému prožitku. Naráží na téma rovnoprávnosti postavení obou pohlaví i problému tělesné integrity žen, která není ani ve 21. století všude po světě samozřejmostí.
Velkou část vystavovaných děl tvoří výšivky, kterým autorka mnohokrát vtiskla tvar vlastním tělem. V trojdílné sérii nazvané Kotrmelec se vyšitý obrys ženy nachází v situaci, která ho doslova obrátí vzhůru nohama, tak, jako některé zážitky dokážou obrátit naruby a otřást našimi životy. Mnoho z děl také pracuje s motivem Evy, první ženy, a její rolí v křesťanství v historii i dnes. Ženské biblické postavy jsou často přeměňovány na kající se hříšnice, neposkvrněné panny, či femme fatale, zaškatulkované do rolí nejednou jim udělených muži. Foustková využívá právě náboženskou symbolistiku k poukázání na pozice, které jsou ženy mnohdy nuceny zastávat. Příkladem je třeba dílo nesoucí název Žena, který poukazuje na fakt, že teprve ve 40. letech 19. století bylo odhaleno, že ke vzniku embrya dochází spojením spermie a vajíčka a žena není pouhým inkubátorem.
Součástí výstavy jsou také dvě audionahrávky. První z nich sestává ze skutečných zpovědí žen svěřujících se se svými traumaty. Druhá je předčítáním z rozličných náboženských textů, které radí, jak s ženami zacházet a jak se jako žena chovat. Poslech obou je velmi emočně vysilující.
Expozice je zakončená videoprojekcí, která nabízí jakousi formu očisty v podobě příběhu ženy, která získala zpět vládu nad vlastním tělem tím, že se sama může rozhodnout, jak si upraví vlasy. Video, které je ve své podstatě velmi jednoduché, je silnou tečkou za výstavou, která donutí k zamyšlení snad všechny bez ohledu na pohlaví. V lednu jsou naplánované také čtyři doprovodné akce nesoucí názvy Tělo, lůno, vlasy, tvář, které představí návštěvníkům témata výstavy i další z částí této problematiky.
Více k výstavě na www.museumkampa.cz.
Ema Ditrichová