Scéna z opery Rozbitý džbán (foto Martin Popelář)
Psal se 16. říjen 1944. V ten den nastoupilo na bohušovickém nádraží do nechvalně známého dobytčáku 1500 židovských obyvatel Terezína. Cíl cesty – Osvětim.
V tzv. „uměleckém transportu“ odjela na okamžitou smrt v osvětimských plynových komorách řada osobností československé meziválečné umělecké avantgardy, mezi nimi i skladatel Viktor Ullmann (1898 až 1944), jehož dvě poslední opery zazní 4. února v Praze ve Stavovském divadle, a to v jediném uvedení. Obě vznikaly v soukolí nacistické vyhlazovací mašinérie. Partitura opery Rozbitý džbán byla dokončena jen několik týdnů před Ullmannovou deportací do Terezína. Přesto jako by těžkosti doby toto humorné, skvěle vypointované dílo zasáhly jen podprahově, byť v závěru opery si skladatel dovolil odchýlit se od původní předlohy Heinricha von Kleista a připsal sextet, jenž končí veršem reagujícím na všudypřítomnou zvrácenost práva v tehdejší Říši: „Nikdo nesmí být soudcem, není-li jeho srdce čisté.“ Opera vypráví příběh vesnického soudce Adama, který je okolnostmi přinucen soudit vědomě svůj vlastní přečin.
Scéna z opery Císař Atlantidy aneb Odepření smrti (foto Martin Popelář)
Druhý titul Císař Atlantidy aneb Odepření smrti vznikl již za zdmi terezínského ghetta. Strhující drama s prvky komedie dell‘arte na libreto Petra Kiena o zpupnosti a bezohlednosti jednotlivce, jemuž se nakonec vzepře samotná Smrt, zůstává dodnes kódovaným mementem světu.
Představení operního souboru Národního divadla moravskoslezského uvádí cyklus Musica non grata.
Vstupenky na musicanongrata.cz a v pokladnách Národního divadla.