Pacoldova vápenka ve Velké Chuchli (zdroj cs.wikipedia.org)
Jak se dočteme na internetových stránkách městské části Velká Chuchle: „V západní části se dochovala část provozu na zpracování zdejšího vápence z 19. století jako doklad technického umu našich předků.“ Ačkoliv ještě před dvaceti lety byla ve velice špatném stavu, podařilo se ji zachránit, a dnes je vyhledávaným turistickým cílem.
Nejprve pár slov k muži, jehož jméno vápenka nese. Profesor stavitelství na někdejší české polytechnice Jiří Pacold se narodil roku 1834 v Chrudimi. Po studiích se věnoval stavitelství, ovšem nadále si rozšiřoval své vědomosti studiem a prací na akademické půdě (1863 soukromý docent pro hospodářské a průmyslové stavitelství, 1865 docentem pro encyklopedii pozemního stavitelství a od 1871 řádný profesor). Za zmínku stojí kromě jeho pedagogické a publikační činnosti (odborné knihy Konstrukce pozemního stavitelství, Stavitelský praktik aj.) jeho spolupráce na obnově Národního divadla zničeného požárem v roce 1881. A samozřejmě také „jeho“ vápenka, respektive jedinečné zdokonalení výroby vápna. Navrhl totiž pece, které mohly zpracovávat i netříděný vápenec. To bylo do té doby nemožné. Jiří Pacold zemřel v Praze roku 1907 a je pochován na Vyšehradském hřbitově.
Vápenka v Chuchli pochází z 2. poloviny 19. století a skládá se ze dvou dvojitých Pacoldových šachtových pecí. Vápenec pro její produkci byl těžen v nedalekém lomu pod Homolkou a přepravován do vápenky ruční kolejovou drahou. Z té se však již nic na místě nedochovalo.
Podle údajů památkového katalogu NPÚ se ve vápence pálilo nejpozději od roku 1898 a kontinuálně pokračovala nejméně do roku 1930. Po 2. světové válce byla majetkem Ejpovických železáren a posléze Ústavu pro výzkum rud, který uvažoval o její demolici kvůli nedostatku prostředků na údržbu.
Protože podobných dvojitých šachtových pecí bylo postaveno málo, byla chuchelská vápenka zásluhou Národního technického muzea uznána za ojedinělou technickou památku, která byla proto zapsána do státního seznamu kulturních nemovitých památek. Stalo se tak k 3. 5. 1958. Koncem 70. let 20. století se ještě zvažovala možnost zprovoznění pecí a pálení vápna pro obnovu památek. Bohužel, ani k tomu nedošlo a vápenka chátrala dále. Vše cenné bylo postupně ukradeno a trosky sporadicky využívali pouze filmaři.
Vše ukončila rekonstrukce v letech 2004–2005 financovaná z grantů Magistrátu hl. m. Prahy, kterou inicioval jeden z potomků původního majitele.
Jak praví web Velké Chuchle: „Stavba je často označovaná jako industriální socha a je častým cílem návštěv odborníků na technické památky a architekturu. Nejen proto, že zde končí naučná stezka Barrandovské skály – Chuchelský háj.“
K vápence si snadno uděláte výlet například z vlakové zastávky hned za dostihovým závodištěm. Jsou to necelé dva kilometry směrem k vrchu Homolka.
Ondřej Sedláček